dotknúti, -tknu, tkneš, a d. sě dotknúti sě čeho, pftiv., dotknouti se čeho, etwas berühren. Jenž dotkne hor tangit ŽWittb. 103, 32, dotkne ſie hory ŽPod. tamt.; dotkni hory i vzkúřie sě tange ŽWittb. 143, 5, dotkny hor ŽKlem. tamt., ŽPod. tamt.; dotkny hor, ať jich podmolóv k vrchóm vzkúřé sě lehkosti Kat. v. 1913. Ten, jehož bieše ščítu duotczeno GestaKl. 7. V svatého Jana húni šípi tčiechu, kniežěcieho těla (Jaromíra) nedotknyechu DalC. 34. Pak-li kto dotkne zabitého člověka tetigerit Mus. Num. 19, 16; ktož by dotekl namrliny tetigerit t. 19, 13; pak-li dotknul by cožkoli z nečistoty t. Lev. 5, 3; kteráž (dušě) ſye dotkne cožkoli z toho tetigerit t. Num. 19, 22. (Sefora) dotcże noh jeho tetigit Ol. Ex. 4, 25. (Ježíš) dotce očí jich tetigit Koř. Mat. 9, 29. dotkny srdcě mého Modl. 41a. (Ježíš) dotcze nosidl tetigit EvSeitst. Luk. 7, 14, dotce ſie nosidl Koř. tamt. Kto jest dotekl rúcha mého quis tetigit? Lit. Mark. 5, 30, (žena) dotknu ſie rúcha Ol. Mark. 5, 27. Kteříž ho (sv. Alexia) nemocní dotknyechu…, ti ihned uzdraveni byli Pass. 327; kteří ſe (Ježíše) dotkniechu, uzdraveni budiechu Mat. Rozb. 742. Ruka božie dotkla mne ŽKlem. 144b; rucě ſie jeho nedotkneta Ol. Ex. 19, 13; i chtiechu jej (poslové Přěmysla) inhed vzieti, a jakož ſye jeho dotku, Přěmysl vdruži v zemi otku DalC. 5; že ſye ho (Marie Ježíše) dotknuti chtieše Hrad. 48b; nedotekl ſye jich oheň non tetigit Pror. Dan. 3, 50; dotknul ſie jich tetigit Koř. Mat. 17, 7. — Dosti buď nynie, dotkw ſe tak toho Štít. ř. 85a, d. se slovy, řečí, erwähnen; jakož sem toho krátce dotekl Štít. uč. 30a. — Ač sě kde v mých sloviech potknu, snad mne proň (pro Šalomouna) v tom nic nedotknu AlxV. 28, nedotknou, nepokárají. — Srov. dotýkati.

dotknúti sě, -tknu, -tkneš sě dok. dotknout se; zmínit se; snad mne v tom nic nedotknú snad mi to nebudou vytýkat